(...) Obraz doby i konkrétního života je u Zdeňka Mahlera maximálně hutný, aniž by ovšem čtenář měl ovšem pocit strohosti. Spisovatel zručně ovládá umění účelné zkratky. Nabízí oslnivý ohňostroj kondenzovaných obrazů. Fakta podává s elegantním švihem. Nic nadbytečného, nic rozvleklého. Přímo k jádru věci. Před čtenářem nevyvstává jen nějaký plakát či slovníkové heslo, je vtažen přímo do běhu života. Tušíme ovšem, že každá věta je psána se znalostí věci, že je podložena důkladným a dlouholetým studiem pramenů, vzpomínkové i historické literatury, osobních svědectví i dobového tisku. Mahler Mahlera neidealizuje, nezbožšťuje, i když se zjevně obdivuje jeho talentu, jeho hudbě - a evidentně je okouzlen i jeho lidskými vlastnostmi.