(...) Publikace uložená v luxusní krabici se skládá ze dvou "knih": první obsahuje Čermákův životopis Franze Kafky, v druhé jsou jako v pořadači uloženy faksimile Kafkových rukopisů. To vše dohromady ve formátu, na jakém se za Kafkových časů úřadovalo - tento text se prostě má číst ze stejných papírů, na jaké pražský autor kdysi v noci vrhal své texty. Celek pak chce čtenáře oslovit trojím rovnocenným způsobem: Čermákovým textem, citacemi z díla Franze Kafky a obrazovým materiálem. Dohromady to funguje. (...) Čermákovy "dějiny recepce Kafky v Čechách" však neodkazují jen k interpretům ideologizujícím. Autor se pozastavuje také nad pasivitou české univerzitní germanistiky, jež za první republiky nezareagovala na německá vydání Kafkových románů a próz z pozůstalosti, které ve světě založily spisovatelovu slávu. Ačkoliv nejslavnější Kafkův interpret Max Brod žil až do roku 1938 v Praze a vydával zde v němčině Kafkovo souborné dílo a napsal jeho životopis, v práci českých germanistů se to neprojevilo.

(...) První část patří studii známého badatele Josefa Čermáka, který se na sto čtyřiceti stranách zastavuje u klíčových okruhů Kafkova života i díla. Osy tvoří rodina, ženy, přátelé, úřad a psaní, nemoci. V úvodní kapitole popisuje Čermák Kafkovu dlouhou cestu ke slávě. To by však samo o sobě, až na luxusnější úpravu na křídovém papíře a důraz na obrazovou část, nebylo zase tolik zvláštní. Kuriozita titulu spočívá v druhém svazku, který na první pohled spíš připomíná kancelářské šanony. Poklady v jednotlivých "kapsách" se může čtenář dle libosti přehrabovat: tu vytáhnout úřední potvrzení, tu se začíst do dobového článku, jindy se pokochat Kafkovou pohlednicí sestře Ottle z Paříže. Vše působí autenticky včetně formátu, zbarvení papíru a inkoustu. Některé texty jsou v němčině, zmiňovaná korespondence je přeložena v úvodní brožurce.