(...) Anebo lze četbu výběru pojmout jako setkání se známými i pozapomenutými osobnostmi, které spojovalo napsané slovo jako závazek věrnosti sobě samému. Tento klíč je ve výběru Sešitů znatelný od úvodních básní Ivana Wernische přes úvahy například Josefa Jedličky, Jindřicha Chalupeckého, rozhovor s básníkem Henrim Michauxem, scénář filmaře Antonína Máši, esej Alberta Camuse, povídku Miodraga Bulatoviče, až po třeba ukázku z knihy Timothyho Learyho a Idy Lewisové Dossier LSD. Výhodou pečlivého výběru je také to, že tuto objemnou knihu lze číst na přeskáčku, vybírat si v ní podle nálady a času jako v dobře sestaveném výtvarném katalogu. V tomto případě z uměleckých a myšlenkových dílen časem prověřených mistrů.

(...) Sehnat nějaké číslo Sešitů po antikvariátech či známých bylo v době normalizace takřka nemožné, šlo ještě s jediným vydaným číslem časopisu Analogon o nejméně se objevující časopisecké "zboží". Nejen z tohoto důvodu je zřejmé, že vydání výboru ze Sešitů je literární událostí, ale i, ač je to otřepané klišé, další důležitou splátkou kulturního dluhu. (...) Sešity zcela "obyčejně" tiskly aktuální prozaickou a básnickou tvorbu. Pro zajímavost například v čísle 13 se mimo jiné setkávají tak rozdílní autoři, jako jsou Vojtěch Steklač, Karel Sýs a Karel Zlín. Z těch mnoha desítek jmen, která se tu objevila, je v současnosti utkaná osnova české literatury. V každém čísle byla samozřejmě i exkurze do literatury světové (Camus, Grass, Michaux, Miller aj.), ale spíše jen jako koření, jako přirozený urychlovač. Důležitým partnerem a průvodcem literatury, výrazně převažujícím nad ostatními uměleckými obory, bylo výtvarné umění. O něj se staral Milan Grygar, jenž byl současně autorem grafické podoby Sešitů, které měly ve své době nejlepší obálky. Protože Sešity nemusely nic dohánět, vydržely s dechem až do dnešní doby.

(...) Kolem Sešitů se vytvořil stálý kruh autorů - ale výbor se neuzavírá ani před dalšími jmény. Je patrné, že o přízeň Sešitů se ucházeli mnozí, kteří teprve vstupovali do literatury. (...) Ze Sešitů dýchá razantnost, umanutost, zaťatost. Zaujatost pro mnohé, zaujatost proti mnohým. Tím nejlepším reklamním sloganem - pro nezasvěcené - by mohla být věta z úvodníku č. 23 (vzniklého "v reálné mlze zářijového rána" roku 1968): "Berete do rukou literární časopis, který se chce orientovat podle mapy, na níž jedinými hranicemi jsou hranice lidské kultury a vzdělanosti." Sešity se léty staly legendou, mýtem. Přítomný svazek dokládá, že to nebylo neprávem.