(...) Protiklady pocitů vlastně u Kadlece navzájem vytvářejí neopakovatelný, "mladicky" intenzivní děj plný stálého napětí. Básně plnil zážitky z pustých brněnských ulic, večírků s kamarády, nekonečných cest vlakem mezi domovem a kdejakou prací, milostným trápením nebo refl exí v Polsku vyhlášeného výjimečného stavu. Podobně si počíná ve svých deníkových záznamech, které svojí syrovostí a trhanými až heslovitými záznamy dokonale přibližují atmosféru tehdejších let mezi českou, jinou než "svazáckou" mládeží. Jeho brněnské zážitky se dají přirovnat k pražskému undergroundu či generačně bližší skupince básníků a výtvarníků obklopujících v osmdesátých letech skupinu Psí vojáci jiného českého básnického expresionisty Filipa Topola a jeho bratra Jáchyma.