(...) V rozzlobených lamentacích, z nichž básník, překladatel a editor Tomáš Weiss sestavil svou druhou beletristickou knížku Neděle sv. Snipera, se obě tyto tradice setkávají. Tu novější, rockovou, ohledával autor již dříve jako editor antologií Beaty, bigbeaty, breakbeaty (1998) či Zpěv do odposlechu (2009). K pradávnému horlení mravokárců se v nové knížce hlásí archaickým literárním tvarem a barokně zvichřeným jazykem svého stylizovaného mluvčího. (...) Míříme-li na Boha, nelze se netrefit. Tomáš Weiss ve své druhé knize živě a přesvědčivě aktualizuje jeden z nejstarších teologických problémů - teodiceu (jak věřit v dobro, když je kolem tolik zla?). Nejde o nic nového, autor nicméně na tomto starém hřišti odvedl s úžasnou výmluvností a přímo rockerskou energií vpravdě čestný literární zápas.

(...) Dvaapadesát pseudokázání s názvem Neděle sv. Snipera a podtitulem Noční vidění. A hle - poezie se mu otevřela. Poezie ukrytá v chrličském toku vzteklých jedovatých slin svatého chrchlajícího Snipera, který ctihodným čtenářům a čtenářkám ukazuje, zač je toho loket v tom našem křesťansky bídném věku. I o této knize lze říct, že by textům, tak jako předchozí sbírce, slušel hudební doprovod. Tentokrát už ne bigbítový, ale rovnou hardcorový. Weiss v sobě opět nezapře bystrého glosátora a ironického vypravěče. (...) Možný interpretační klíč ke sborníku kvílivých křiků lze najít ve čtyřicátém textu, končícím povzdechem: "bez obětí není objetí". Myslí se přitom samo sebou objetí Bohem, jehož jsme spasenou obětí. Při vší kacířské manýře je totiž autor zastáncem starosvětského řádu.