(...) Židovská rodina Clary Cramerové nemá příliš na výběr: buď se odstěhuje do ghetta, což znamená téměř jistou smrt, nebo uvěří Němci s pověstí alkoholika a antisemity, který nabízí pomoc. Na první pohled typický antihrdina nakonec rok a půl ukrývá rodinu v malém podzemním bunkru pod jeho domem. Zatímco nahoře běsní druhá světová válka a hákové kříže, dole probíhá boj s časem. (...) Kde se nalézají hranice touhy a vůle žít? Příběh je s každým dnem posouvá o kousek dál. Každá kapitola začíná citací z deníku, který si tehdy náctiletá Clara v podzemí vedla a který vyprávění přidává na osobním vyznění a bezprostředně napojuje čtenáře na autentické události a pocity. Dnes osmdesátiletá Clara vypráví široce přístupným jazykem s velice osobním nádechem: čtenáře citově vtahuje do děje, aby mu mohla předat svou osobní zprávu o absurditě války a lidské touze žít, bez ohledu na to "jak" nebo "co".