(...) Druhý román Gilead vydala až o čtyřiadvacet let později a i ten se stal bestsellerem, přičemž v roce 2005 byl dokonce oceněn Pulitzerovou cenou. (...) Gilead je román komorní, to nejdůležitější se odehrává v pracovně starého muže, maximálně v chátrajícím protestantském kostele kdesi na americkém středozápadě. Gilead je prastaré, vymírající městečko uprostřed sluncem sežehlých plání a vypravěčem reverend John Ames, který účtuje se životem. Nedělá to ale kvůli sobě. Má dobrý důvod klást si spoustu otázek, hledat na ně odpovědi a ty zapisovat. Píše totiž svému sedmiletému synovi, který je na dospělé řeči ještě malý, ale reverend ví, že se jeho dospělosti nedožije. Je mu přes sedmdesát a má nemocné srdce. Píše, aby synovi "sdělil to, co bych ti říkal, kdybys vedle mě vyrůstal, a co se podle mého soudu sluší, aby tě otec naučil."

(...) Ke slovu se vrátila románem Gilead, který je opět lyricky působivým a myšlenkově hlubokým dílem autorčiny fantazie a mistrného zacházení s jazykem se schopností působit na čtenářovo myšlení a vnímání skutečnosti. Román se na americkém kontinentně dočkal velmi příznivých kritických ohlasů, kterým dodala prestižní lesk Pulitzerova cena. Pro oba autorčiny romány je charakteristická možnost nahlížet dovnitř: ať už jde o niterný prostor vypravěčovy mysli nebo vnitřní prostory domácnosti a vztahů, které ji utvářejí. Oproti Ztrácení, kde je takový prostor zabydlen výhradně ženskými postavami, je v románu Gilead hlavním hrdinou i vypravěčem příběhu muž. (...) Ústy reverenda Amese nepromlouvá ani tak kazatel, jako užaslý pozorovatel zázraku lidského života, zlatokop jeho krásy a smyslu. Celek jeho životního poznání se rovná vědomí mysteria tohoto světa, které uniká našemu uchopení rozumem, můžeme ho ale zakoušet ve stavu nabyté nevinnosti, zbaveni "všech nánosů samolibosti, strojenosti a všednosti".

Román v dopisech, esej, teologický traktát, meditativní autobiografi e, duchovní závěť nebo román idejí. Jak jinak lze charakterizovat Gilead, knihu, jejíž název odkazuje jak na biblickou zemi, tak na městečko na americkém Středozápadě? Městečko sice imaginární, ale pojmenované poměrně běžným způsobem, neboť bylo jako mnoho skutečných založeno prvními osadníky v upřímné víře, že se stane místem, v němž navždy zavládne spravedlnost a mír. Městečko, jež své autorce Marilynne Robinsonové (62), která se sama označuje za křesťanskou spisovatelku, vyneslo roku 2005 Pulitzerovu cenu.