Milý Vladimíre… Milý Maestro…

(...) V podstatě pracovní korespondence z období 1951- 1966, půvabně prostoupená francouzskými slovy a obraty, má velkou vypovídací hodnotu. Ústředním tématem je totiž angažmá obou pisatelů v kulturním vysílání mnichovské Svobodné Evropy. Je to jedinečný a bezprostřední pohled do exilového života, který nebyl v žádném případě snadný a představoval svým způsobem strádání. Autentický pohled do exilového života odpovídá svým duchem věcným vzpomínkám Jaroslava Dreslera (1925- 1999), v určité době vedoucího kulturního oddělení Svobodné Evropy (otištěny v časopise Akord pod názvem Slovo a svět). (...) Knížka obsahující celkem 61 dopisů je významná i jinak. Je totiž svědectvím o přátelství dvou rozdílných individualit (při věkovém rozdílu osmnácti let si důsledně vykali), již zralého katolického intelektuála Čepa a teprve hledajícího mladého intelektuála, ceněného žáka Václava Černého, které by se bez tragického předělu v roce 1948 obtížně setkaly.