(...) V Neviditelných nestvůrách sice nešetří depresivní atmosférou, ale stále ještě zcela neodvrhuje víru ve šťastný konec. Útočí agresivitou, ale zachovává náznak něhy a citu. Ponouká ke změně, nabízí určité východisko z nesvobody. Papír představuje prostor, kam lze vyvrhnout temná zákoutí svého nitra. (...) Ponurá beznaděj, sex, úchylky, znechucení z lidí, manipulace. Monotónní nelíbivost, schopná vyjádřit pocity generace zavřené ve skleněných kancelářích. Prvky se příliš nemění. (...) Hlavní hrdinka měla z pohledu konzumní společnosti dokonalý život - krásný vzhled, slibně rozjetou kariéru, peníze i fešáckého snoubence. Tedy dokud neskončila s ustřelenou půlkou obličeje. Ztráta podoby a vlastně celé dosavadní existence jí však umožní začít znovu a stát se kýmkoli bude chtít. Zatímco totiž sama pozoruje okolí a naštvaným tónem komentuje dění, na ni se nikdo nedívá.