Obrazy z kulturních dějin americké religiozity

„Amerika je nejšťastnější zemí, ne snad v nějakém idylickém neb utopickém smyslu, ale tím, že schopnosti k přičinlivosti poskytuje nejrozsáhlejší pole“. Tento dávný výrok konzervativního historika a novináře Jakuba Malého (1811 – 1855) dokládá, že tak jako v celé Evropě...

(...) V tomto případě se jedná o projekci v tom slova smyslu, že Putna jako literární historik okázale a důrazně se hlásící ke své náboženské víře píše v knize o různých typech americké spirituality a o tom, jak se promítaly do umělecké tvorby, zvláště do literatury (a filmu). Putna samozřejmě k Americe není nekritický: odmítá imitativnost americké kultury a její zaměření na fyzickou "velikost",(...) Kniha oplývá množstvím drobných, ale pozoruhodných postřehů, konkrétních pozorování podoby jednotlivých sakrálních prostorů i bohoslužeb, ale i zmínek o českých stopách v dějinách americké spirituality. (...) I tak ovšem jeho kniha podává plastický obraz současné náboženské krajiny v Americe, po níž putovat představuje intelektuální dobrodružství plné překvapivých paradoxů. Snad ji opatrně můžeme označit přímo za oslavu pestrosti, tvořivosti a nekonečné proměnlivosti americké spirituality, již ovšem oceňoval už T. G. Masaryk: "Roztříštění Ameriky na nejrozmanitější sekty neoslabilo republiky ani demokracie, to sektářství je důkazem náboženské energie a zároveň moderní individualizace".