Alhambra

Anotace

Románová kronika o pražské umělecké rodině pokrývající celé jedno století nás zavádí hlavně do časů slávy českého loutkového filmu. Gabriel Kočka, malíř a sběratel, uniká z dusivé atmosféry války, stalinismu a normalizace do světa filmů a smyšlených map. Lidé jako Gabriel žijí za ostnatými dráty své okleštěné životy. Když konečně přijde svoboda, ukáže se, že jejich díla, vzpomínky a sny fungují dál, a jsou klíčem k pochopení minulosti. Tak jako příběh o knížeti Baltazarovi, který hledá mapu své ztracené země. Někdo z rodiny Kočkových vymyslel Baltazara. Anebo si Baltazar vymyslel je?

Ukázka z textu

Krátce po Eliščině smrti se obnovil zájem o sbírky Gabriela Kočky. Několikrát za týden volali Julii sběratelé, agenti aukčních síní, potomci Gabrielových přátel a členové esoterických spolků. Někdy rovnou a bez ohlášení zvonili u dveří a mluvili o deseti andělech, kameni mudrců, o podmořských civilizacích a nadcházejícím konci světa. Dva dny přecházel po dvorku šedovlasý muž, kreslil černou hůlkou do vzduchu všelijaké obrazce, neslyšně pohyboval rty a díval se nahoru do okna. Pak odešel a nikdy se nevrátil.
Po Kočkových zbyl nábytek s vyřezanými hlavami vymyšlených zvířat, zrcadla, obrazy, knihy, loutky. Ty věci znali všichni staří obchodníci s uměním ve městě – a také zbohatlíci, kteří brousili po aukcích. Kdysi vyrostli s loutkovými filmy z Legátovy Alhambry a teď si budovali sbírky z loutek a dekorací, které skončily v aukčních síních, v rodinách animátorů anebo v napůl rozkradených depozitářích. Kromě toho se vyprávělo o Kočkových obscénních mechanických hračkách, o modelech létajících strojů z osmnáctého století a plánu podzemních chodeb pod Hradčany zakresleném na lidskou kůži.
Nejznámější částí pozůstalosti byly staré mapy. Gabriela zajímaly hlavně ty s vyobrazeními zvířat, mořských oblud, sopek, divochů a smyšlených měst. Základem sbírky byla plochá bedna plná grafik a map, jimiž si v padesátých letech topila vojenská posádka v jednom zámečku v Sudetech.