Claudio Magris na jedné z prvních stránek svého jedinečného esejistického románu, ve kterém staví do vzájemného protikladu Dunaj jako symbol nadnárodní a kosmopolitní středoevropské kultury a Rýn zosobňující „mytického strážce čistoty rodu“, píše: „Už od dob Hérakleitových představuje řeka v pravém smyslu otázku identity.“

(...) Magrisův Dunaj vychází česky už podruhé - patří mezi knihy vydané záhy po revoluci, jimž se v té době nedostalo plné pozornosti. Zároveň přitom patří k dílům, která se přímo dotýkají "suchozemské" středoevropské identity, jež se "bez saka, bez hranice, bez hodnosti, bez odznaku a matričního čísla cítí nepříjemně a vydaná napospas".(...) Magrise Dunaj zajímá hlavně u pramene, a pak zase až v ústí, tam, kde jsou hranice vyprávění a řeka nejvíce upomíná na lidský osud. Spíše než životopis řeky tedy Magris napsal poučený literární a kulturní cestopis. Jako germanistovi mu nejvíc svědčí horní tok, německé a rakouské území, kde mladý Dunaj jiskří a kulturních bodů tu leží nejvíce.