(...) Dokáže si pohrát s jednoduchými tématy, kterým dá punc originálnosti, a s postavami, které se pokouší nějak proplout životem, ale příliš se jim to nedaří. O jejich charakteru vypovídají jak jejich činy, tak samotný jazyk, jímž hovoří. Z jazykového hlediska totiž převažují nespisovné prvky, slang a také argot spodiny. (...) Autor si však nehraje pouze se svými postavami, které obývají fikční svět jeho díla, ale i se čtenářem samotným. Narušuje tradiční hranici mezi fikcí a realitou, a to tehdy, když vstupuje sám do díla jako jedna z postav, která se objevuje v několika povídkách. Postavy totiž u něj mohou přeskakovat z povídky do druhé, díky čemuž můžeme hovořit nikoliv o samostatných povídkách, ale o próze rozdělené do několika na sebe (ne)navazujících kapitol.

(...) Malý město je poutavou sbírkou povídek ze života lidí na maloměstě, jimž není těžké uvěřit jejich autenticitu. (...) Sedmnáct povídek představuje rázovité i docela obyčejné figurky města nad soutokem dvou největších českých řek. Podobné jistě naleznete i ve svém okolí, čímž se příběhy a osudy jejich hrdinů stávají jaksi povědomé. (...) Detailní vykreslení charakterů jednotlivých postav je jeden z faktorů, kterým získává kniha na atraktivnosti (čtenář může zároveň spekulovat nad tím, do jaké míry je kniha autobiografická). Autor nechává jednotlivé postavy vstupovat i do dalších povídek, čtenář může očekávat i nečekaná rozuzlení a pointy. Malý město se tak stává bezmála novelou, rozdělenou jednotlivými povídkami do kapitol.(...) Spisovatelů, kteří bez sentimentu a autocenzurních filtrů zobrazují skutečný život a ne jen z prstu vycucanou a přikrášlenou pseudorealitu, není moc. A to je také největší devíza Malýho města.