(...) Strohá příběhová kostra na první pohled vypadá jako pouhá záminka k sérii šermířských soubojů. Ale jakých! Každá kapitola se jmenuje podle šermířské techniky, kterou následně srozumitelně a přitom efektně ukáže v praxi. Ke slovu přichází kresba jako typický zástupce staré japonské školy. Formální preciznost vede k vizuálním orgiím, detailnost a historická věrnost jsou neoddiskutovatelné a podání soubojů dokonalé.(...) Stejně silný je i příběh, jenž stojí na vyhraněných postavách. Ty činí, co považují za nutné ve světě vládců posedlých mocí. Zabíjejí a páchají zlo, aby zabránili zlu většímu, a tím jsou morálně ambivalentní. Čtenář tak získává odstup, v němž vynikne chladná dokonalost celku. A nakonec jejich odevzdání se cti a osudu povede až ke zkáze, když se dobré obrátí ve zlo mnoho staletí po jejich smrti. Tato nadčasovost a celek odrážející se v detailu představují starou japonskou školu v tom nejlepším světle.