(...) Jonathan Littell se zde ukazuje jako brilantní a ostrovtipný analytik, jehož kouzlu nelze nepodlehnout - i proto, že je v textu neustále přítomno i jeho samotné vznikání včetně pozůstávajících autorových nejistot a otevřených otázek. Ve čtenářově mysli také naskočí, zda nakonec Suché a vlhké není tím hlavním a Laskavé bohyně jen jakousi přiboudlinou uměleckých ambicí. Naštěstí ale není nutné v tomto případě provádět "Sophiinu volbu". (...) A je tu i belgický, přesněji řečeno valonský fašista Léon Degrelle (1906-1994). Právě on se stal hlavním objektem Littelova zájmu v Suchém a vlhkém. (...) Jonathan Littell totiž není žádným "suchým" vědcem a navíc je autorem nadmíru inteligentním, a tak správně tuší, že někdy zbývá už jen očistné humorné odlehčení. Má totiž na paměti, že Léon Degrelle si po válce ve frankistickém Španělsku žil velmi dobře a jeho stavební společnost dokonce získala zakázku na výstavbu několika základen NATO.