Verše Lotyšky Liany Langy (nar. 1960) působí, jako by je psala čarodějka. Vše je zde propojeno sytou smyslovostí a hutnou věcností. Živly, věci, přírodniny, pocity slévají se do sebe jako vyvolány v život čarovnými gesty. Lianu Langu přitahují zvláštní metamorfózy a podivuhodně vychýlená sousedství. " Rozběhlá oblaka se lepí na nebe jak drobky sušenek na ústa nemocného." Její verše však ne - označíme za surreálné; nejde tu o sama třeskutá setkání, hlubinné objevy, transformace či úniky. Nejde o světy, jež by se klenuly ještě nad realitou či někde za ní. Verše Liany Langy se naopak šamansky prokutávají k původní podstatě, pokoušejí se odhalovat prvotní vztahy, prastará propojení.