Křižovatka zvaná Balkán

Kniha je zajímavá a poučná. Dověděl jsem se díky ní jak se vaří bosenská káva, jak se žije Srbům v kontejnerech v uprchlickém táboře Gračanica nebo Goranům na jihu Kosova. Pozornost věnuje autor hlavně Kosovu a Srbsku, v menší míře pak Bosně, Černé Hoře a Chorvatsku. V knize je i jedna kapitola o Makedonii a dokonce jedna o Albánii. Názor Martina Ježka na situaci v zemích bývalé Jugoslávie nemusí být sice některým českým čtenářům po chuti, ale myslím si, že mu nemohou vytýkat zaujatost nebo jednostranný pohled na věc (což se nedá říct například o Jiřím Dienstbierovi nebo o Rajko Dolečkovi, o němž jsem se mimochodem při čtení této knihy také dověděl zajímavé informace). Ježek se domnívá, že nezávislé Kosovo bylo nevyhnutelné, protože proces jeho osamostatňování započal už dávno a nedal se zastavit. Zároveň ale podotýká, že kosovská nezávislost sama o sobě balkánské problémy nevyřeší, na to je tahle křižovatka mocenských sfér vlivu, kultur, národů a náboženství příliš složitá.