(...) Stejnou techniku, tedy spojení fotografie a kresby, použil Vojtěch Mašek i v trilogii O přibjehi. Autorky - romistka a sociální antropoložka - si vybraly tři zástupce romské populace, které nějakou dobu zpovídaly a na základě rozhovorů i okolností, za nichž probíhaly, napsaly scénáře. Knihy se liší nejen příběhy, ale také použitým jazykem a prostředím, v nichž zpovídaní žijí. Všechny jsou vytvořeny dnes oblíbenou metodou orální historie, která se dobře spojuje s dynamickým médiem komiksu. (...) Přestože Keva působí jako inteligentní dívka, je už ze základní školy poslána do zvláštní. Pak se v důsledku stěhování přesunuje mezi různými městy a školami, až končí na učilišti pro telefonní techniky - místo praxe tu studenti ořezávají kabely. Největším zklamáním však je pro Kevu i čtenáře státní škola pro Romy, kde se vlastně vůbec neučí. Vzhledem k věku toho Keva nemá tolik k vyprávění jako Ferko nebo Albína, proto se tu autoři zajímají také o užívání drog nebo zkušenosti s rasismem.