(...) Příběh píše coby životní zpověď mladší ze sourozenců Homer, slepý hudebník, který zrak nahradil sluchem. I ten mu však nyní postupně slábne, a tak mizí poslední pojítko se světem. Pokouší se proto, dokud se neocitne v úplné tmě a tichu, vydat svědectví o životě dvou zbývajících potomků kdysi vznešeného newyorského rodu, aby neupadl v zapomnění pro budoucí generace Američanů. Paměti adresuje ženě, již ztratil i neztratil, neboť se o její přítomnosti nemůže nijak přesvědčit, stejně jako se nedozví, co se stalo s bratrem. Doctorow píše dokument vlastní fantazie, pravdivý příběh, který se s pravdou míjí, a přesto k ní má blíže než skutečná literatura faktu. V Homerovi a Langleym, nepřizpůsobivých podivínech žijících mezi hromadami zaprášených vzpomínek, vytváří univerzální podobu historie. Podobně si počínají i jeho hrdinové – Langley kupí stohy novin, aby jednoho dne sestavil obecně platné, neměnné vydání, které bude platit libovolný den. Hledá soubor událostí a skutků, jenž obsáhne veškeré lidské konání, aniž by se musel pravidelně měnit.