Málokteré období české historie je v národní paměti tolik zkreslováno silnými emocemi jako čas druhé republiky. Sociální neklid přiživoval ideologické spory a čím dál víc měla navrch iracionalita a agresivní výpady před standardními argumentačními půtkami první republiky. Zcela ojedinělou pozicí se v těchto časech vyznačovala také česká literatura, jejíž stav v dobovém úseku druhé republiky se rozhodl zmapovat známý literární historik Jaroslav Med. Autor představuje období první republiky jako dialektické pnutí mezi radikální levicí a pravicí, které podemílalo autoritu vládnoucí liberálně demokratické většiny. (...) Med díky nakladatelství Academia vydal knihu, v níž se projevily jeho zkušenosti s předválečným literárním životem, a ačkoliv jej můžeme ztotožnit s jednou z ideových tendencí první republiky, rozhodně se snaží o odstup a vyváženost, čímž povyšuje své dílo mezi nadprůměr.