(...) Sedmá kniha "všeuměla" Petra Nikla, vydaná v pražském nakladatelství Meander, dostala název Přeshádky. A je to, zdá se, zlomový počin: jednak uzavírá pomyslnou trilogii s Lingvistickými pohádkami (2006) a se Záhádkami (2007), jednak v náznacích otevírá nový směr autorovy literární tvorby. (...) Jenže vedle básní-hádanek, básní psaných zaumným jazykem, básníotázek a básní, v nichž se kváká nebo šišlá, jsou v Přeshádkách ještě jiné texty. Nejblíž mají k drobné próze, k aforistické zkratce, jejíž nálada už vůbec není groteskní, ale mírně pochmurná. Nikl najednou otevírá metafyzická témata: koumá napříč mýty, probírá se vesmírným tichem a sleduje, co na to poví Bůh. Už nestojí v bezpečí snově-pohádkových kulis, ale pluje nekonečným a nezbadatelným kosmem. (...) Jednomu z toho běhá mráz po zádech. Ale zároveň má dobrý pocit. Petr Nikl ani ve svých padesáti letech neztratil schopnost autorské reflexe a vývoje a směle se vydal vstříc novým břehům.