(...) Takovým pobaveným chodcem je fotograf František Dostál (narozen 1938), kterého člověk skutečně může často potkat v pražských ulicích, jak jde a směje se. Je to fotograf pouličního života, pražské ironie a černého humoru. Fotí kde co, především pražské obyvatelstvo, psy a lucerny. Žádný Pražan si před jeho lovem nemůže být jistý, neboť směšnost a schopnost vypadat komicky k tomuto lidu patří. (...) Hrabal napsal k Dostálovým fotografiím svůj typický text, který nazval Všední krása pracovních dnů. Píše v něm mimo jiné, že Dostálovy fotografie "sdostatek vysvětlují, proč se venkov vyprazdňuje a stěhuje do velkých lidských center, kde jisté hodiny se valí proudy lidí, vcházejí do obchodů, hostinců, divadel, či kráčejí nazdařbůh ulicemi jen tak". (...) Je to trochu nostalgické album: Praha tu vypadá tak, jak si ji pamatuje ten, kdo měl v 80. letech dost času se po ní potulovat a zírat. Většinou mu připadala jako stará, sešlá, syfilitická běhna s oprýskanou fazonou a zlou povahou. Přesto jí odpouštěl, protože - jak pravil Hrabal - "Praha je město vždycky zapletené s básní".