Pan Buřtík a pan Špejlička

(...) Zároveň Svěrák "klasiku" aktualizuje po svém a příběh posouvá až k pohádce lehce cimrmanovské. Nalezená štěňata tu například pojmenuje Pocem, lékárnu mění v lekárnu a zlodějům přisoudí synchronizaci i v tetování - první má na paži Jack a ten druhý - Pot. Absurditu však Svěrák umí pěstovat i v situační komice. (...) Spojuje je staromilská noblesa, rozverný humor i záliba v jazykových kotrmelcích a přesmyčkách. Mnohé berou za slovo ustálené fráze i přísloví ("spát se slepicemi" se chodí skutečně do kurníku) nebo se nechávají - jako třeba v případě minioper o Budulínkovi, Karkulce a dalších - inspirovat osvědčenou českou pohádkou. Trochu to platí i o Svěrákově novince, v níž by se daly hledat paralely s příběhem oHloupém Honzovi. Buřtík se Špejličkou jsou totiž dobromyslní nešikové (tak trochu jako Pat aMat), kteří putují světem a do pořádné práce se moc nehrnou. Ale zase se jen tak něčeho nebojí a ztřeštěné nápady jim proti vší logice nakonec vyjdou.