(...) Zatímco Zápisky z blázince jsou sondou a výpovědí rozervané duše výjimečného tvůrce, jehož specifické nadání, talent a důraz na pravdu, poctivost spolu s marazmem Husákovy normalizace mu do značné míry znemožňují pravdivě žít a komunikovat s okolím, velká část knihy Téma Macháček umělce vykresluje jako ideologického fanatika, jenž doplatil na systém, který sám pomáhal budovat. Je skutečně s podivem, že kumštýř, jenž tak přesně a ostře viděl všechny tužby, snění a strachy člověka, nedokázal prohlédnout celou bídu, brutalitu a nízkost komunismu. (...) Kateřina Macháčková tak zaslouží potlesk na otevřené scéně. Byť jsou Zápisky z blázince stále jedinečnou výpovědí, v knize Téma Macháček se jí z milionu útržků, kusých zápisků podařilo vytvořit strhující a poctivé vyprávění o genialitě a osamění, ale také o jedné kapitole českého divadla.