Mosty do Tel Avivu

Anotace

Druhá světová válka skončila.
Evropa je v troskách. V nouzových táborech se tísní statisíce Židů, kteří přežili koncentrační tábory, ale nemají kam jít. Středo- a východoevropské státy už jsou zpravidla ovládány Moskvou řízenými komunistickými stranami. Jedním z posledních ostrůvků je skomírající demokracie v Československu, přes které proudí židovští uprchlíci z pogromy zasaženého Polska. V této situaci přijíždí do Prahy Ehud Avriel, jeden z emisarů Židovské agentury v Palestině, se zdánlivě nesplnitelným úkolem – nakoupit zbraně, nezbytné k ubránění vznikajícího židovského státu. Zdá se, že jen na jeho úspěchu závisí osud Izraele. Jenže v Československu se neodvratně schyluje ke komunistickému převratu. Může vůbec odhodlaný, ale osamělý národ vybojovat svou nezávislost, jestliže jedinou jeho nadějí je stát, který nezávislost právě ztrácí?
Román Mosty do Tel Avivu popisuje skutečné i fiktivní osudy několika lidí, kteří spoluvytvářeli poválečnou podobu světa, i když se osobně většinou nesetkali: židovské dívky Hadasy, prchající Evropou před vlnou pogromů, příslušníků pražské Státní bezpečnosti, zástupců britské SIS i nově vzniklé CIA v Praze, Vídni či Římě, bývalých pilotů RAF Ezera Weizmana a Borise Seniora, britských výsadkářů v násilím ovládané Palestině, ale i vedoucích československých komunistů Rudolfa Slánského a Klementa Gottwalda nebo posledního demokratického ministra zahraničí Jana Masaryka.
Podobně jako v předešlých úspěšných dílech se autorovi daří vynikajícím způsobem skloubit detailní znalost historických faktů s promyšlenou strategií prozaika. Výsledkem je napínavý román kombinující fiktivní špionážní příběh začínající studené války s přesně rekonstruovanými událostmi let 1946–1948.

Ukázka z textu

Blížila se druhá hodina ranní, když tmu náhle prosvětlilo několik silných elektrických záblesků. „Jdeme na to,“ Orbach zahodil cigaretu a vyhoupl se do džípu. Ostatní ho následovali. Oba vozy se vyšplhaly do krátkého svahu před sebou a pak se vydaly táhlým svahem dolů, kde se bez přestání blýskalo. Zášlehy světel jasně osvětlovaly opuštěnou britskou přistávací dráhu a vzápětí i několik automobilů, které se k ní sjížděly z několika stran – pár džípů, dva další náklaďáky a cisterna.
Dříve, než se jejich džíp dostal k ploše, vzduch se zaplnil řevem leteckých motorů. V okolní tmě mohl být matoucí, ale Weizmanův letecký šestý smysl ho nezklamal. Ohlédl se po zvuku přesně do míst, kde se o pár sekund později rozsvítily přistávací reflektory mohutného stroje. Obrovský a řvoucí stín se jim přehoupl nad hlavou a v záblescích výbojek se bezchybně snesl na přistávací dráhu. Weizman jasně rozeznával elegantní kontury čtyřmotorového Douglasu C-54 Skymaster, jednoho z mála transportních letadel, které mohly doletět do Bejt Darasu až z jakéhosi Žatce ve střední Evropě bez mezipřistání.
Všechny vozy zastavily na konci dráhy, kam vzápětí doroloval i skymaster. Okamžitě byla otevřena vrata transportního prostoru a posádky vozů se vrhly do jeho útrob, vytvořily živý řetěz a začaly vykládat jeho obsah.
Cisterna už stála před křídlem a muži z ní s pomocí posádky letounu natahovali hadice pro dotankování stroje.
Celá akce probíhala téměř beze slova. Padlo jen několik pozdravů s americkou posádkou a pár tlumených výkřiků radosti nad nákladem. Weizmanovi proudily rukama bedny s puškami a kulomety a především zdánlivě nekonečný proud bedniček s municí. Záda ho bolela, stejně tak ruce, ale bez oddechu podával náklad lidským řetězem dál, až náhle bylo letadlo prázdné a jeho vrata se zavřela. Muži naskákali do svých vozů a odjížděli, opět různými směry, zatímco skymaster s doplněným palivem se líně otočil, chvíli nehnutě stál, ale pak se jeho motory znovu rozeřvaly, stroj se začal sunout po dráze, nabíral rychlost, až se nakonec odlepil do země a pohltila ho tma.