Preciznost, lyričnost a inteligence, s kterými Josef Hrdlička píše o světě kolem sebe, jsou výjimečné. Používá k tomu různé literární formy: od fabliaux přes zdánlivé deníkové zápisy, až po lyrické básně v klasickém stylu; v jednotlivých textech zároveň zaznívají filozofické reflexe. Hrdlička je však v první řadě básník, který občas filozofuje, a ne filozof, který občas píše básně.