(...) román s prvky thrilleru plný překvapení, akčních scén, reálných historických událostí i šílených konspiračních teorií, navíc zasazený do extrémně zajímavého prostředí Svaté země v blízké budoucnosti a atraktivně obsazený zástupci společenských elit. (...) V tři roky starém bestselleru De Winter znovu zkoumá svá bytostně blízká témata – zmizení syna (tentokrát záhadný únos čtyřletého Bennieho v bezpečí amerického státu New Jersey), následné přechodné pomatení otce i podstatu židovské identity, tentokrát na pozadí bezvýchodného osudu Izraele a jeho obyvatel.

Motiv usilovného hledání a především ztráty blízkého člověka se objevuje i v poslední knize nizozemského prozaika Leona de Wintera. Román s názvem Právo na návrat vydalo nakladatelství Odeon. Pesimistická vize budoucího světa zavádí čtenáře do Tel Avivu. Z palestinských mírových rozhovorů zbyly trosky, ze státu Izrael pouze malý kousek země kolem města. (...) De Winter bývá počítán k tzv. "druhé generaci", tedy k potomkům válečné generace, která prošla koncentračními tábory nebo jim jen o vlásek unikla. Prostřednictvím slova se tito autoři vyrovnávají s osudy rodičů a také s dopadem historie na ně samé. De Winterův přístup je však odlišný. Perspektiva současného politického vývoje ho přivádí na myšlenku, zda snaha o nastolení rovnováhy prostřednictvím mírových jednání představuje správné řešení.

(...) Odeon, jenž knihu před Vánocemi vydal v českém překladu, Winterův román propaguje jako apokalyptickou vizi Izraele v roce 2024. Stát se v té době scvrkl na malou oblast kolem Tel Avivu, ostatní prostor si zabrali po ničivých teroristických útocích Palestinci, kteří o ono "právo na návrat" usilují již desítky let. (...) Než se ale Winter k onomu roku 2024 dostane, popisuje události předcházejících dvaceti let. Díky nim se čtenář může ponořit do Mannheimova myšlenkového světa, který se kvůli několikerému ocitnutí se blízkosti smrti dostane až na samu hranici šílenství. Díky tomu se čtou řádky nabízející lék na blízkovýchodní krizi v podobě izraelské odplaty v duchu deset očí za oko, deset zubů za zub jako celkem pochopitelný výsledek Mannheimových strastí, jež ostatně hrdina řeší obdobným stylem: původci jeho křivd neváhá oplatit ještě tvrdší mincí.