Jedna z knížek, která doslova rve svého čtenáře na kusy. Brilantní, jednoduchý, nezastřený jazyk, strohost popisování živých obrazů a bezbřehá odhodlanost při popisu vlastních fantazií. Četl jsem knížku chvilku po "Treblince - slovu jak z dětské říkanky" a popravdě nedokážu říci, jaká z těch knížek mě více bollela. Jsou to vlastně dva dílky do...

Tak tohle teda ne-e! První jsem se snažila ke knížce přistupovat tak, že se autor snažil o jistou formu alegorie na jeho osobní vnitřní černotu, samotu, pocit… a přenesl to do knihy tím, že všechny postavy jsou v podstatě „špatné“, vše popisuje černobíle, respektive černě - všichni okolo jsou tyrani, surovci, blázni, úchylové, atd., no a pak jsem...

Nečetla se snadno a ani psát o ní není lehké. Přebírat se zpětně v té temnotě a hnusu a přemýšlet, proč to vůbec doporučit? Co mi ta kniha dala? Lidi jsou bestie a chodící démoni. Skutečnost, že autor (nejde o autobiografii) z dobových pramenů a vyprávění popsal autentické zážitky nesejme z knihy nálepku "čisté zlo" a můj údiv, proč tam...

Připustíme-li, že polský spisovatel a dramatik Janusz Głowacki má pravdu, když uvádí, že námět knihy Nabarvené ptáče i většina jejího děje je pouhým autorovým výmyslem - jaký má smysl se jí zabývat ? Je-li nepřetržitý /a neuvěřitelný/ řetězec příkoří a násilí /někdy i brutálního/ které polský chlapec zažívá vyfabulován - proč něco takového číst ?...