(...) Stejně jako u Čechových ilustrací románů Michala Ajvaze nebo obálek próz Jiřího Kratochvila, i tady lze mluvit o citlivém souznění, ba splynutí s literární předlohou. Zdá se mi, že Pavel Čech je momentálně Největším z Čechů!

Sbírka básní Radka Malého Listonoš vítr je přesvědčivým důkazem, že vyrazit s kočárkem do parku nemusí být nudnou povinností. Obzvlášť pokud miminko dřímá, začne se tatínek kamarádit s větrem a snadno se stává básníkem.

Radek Malý, překladatel a obdivovatel německých expresionistů, vnímá a do svých veršů taví existencionální melancholii malých i velkých. Pohybuje se při tom na velmi tenké hraně. Děti mu mohou, ale také nemusí úplně rozumět, třeba když si ztěžuje na to, že mu v okně raší a klíčí knížky, které ještě nemá přečtené. Jenže možná že i dnešní dítě, zavalené informacemi, provinilým pocitům básníka rozumí až moc dobře. Poezie Radka Malého je postavená na formálně vytříbené, zdánlivě jednoduché, ale přesné jazykové hře. Každá posmutnělá básnička vypráví příběh a příběhům děti věří. A každý příběh má svůj konec – listí, které už by chtělo v klidu zetlít, ale metaři mu v tom brání a ono musí ještě z posledních sil zatančit.