Pro novou Janotovu knihu je příznačná především odvaha. Janota otevřeně promlouvá o dnešní době, aniž by se zříkal snahy o formálně dokonalou poezii. Nebojí se pojmenovat básnickou knihu nepoeticky a poněkud mravokárně, a především se nebojí bojovat svou poezií proti neduhům dnešní doby, proti lhostejnosti a otupělosti, která se moderního člověka zmocňuje.

Pátá sbírka básníka Víta Janoty (1970) Jen třídit odpad nestačí je elegií čtyřicátníka o současnosti vlastní i naší. Odvážný přímý pokus popsat pocit z divné doby. Bez šaškování, bez formálních skrývaček. Tak přece jen se dá psát poezie aktuální! Nemusí se jen zapisovat sny nebo popisovat scenerie z kuchyňského a ložnicového života. Nemusí se jen s botanicko-zoologickou zarputilostí vysedávat v temných hvozdech a zaznamenávat děs v očích žíznivých laní chlemtajících u napajedla nebo se dojímat květy chrp a blatouchů. Nemusí se dokonce v zájmu tady a teď být ani chrlícím hiphoperem nebo slampoetristou. Jde to i jinak. Bez únavné plachosti a ochočenosti výrazu i bez všežravé hubaté ironie. Jde to čistě, jasně, klidně. Dospěle.