(...) Román Na příkladu mého bratra je navzdory těžkému tématu velmi čtivý a dá se považovat za sondu do života jedné německé rodiny, do způsobů individuálního vyrovnávání se s vinou Německa po druhé světové válce. Uwe Timm rozhodně nenapsal černobílý román. To vystihuje také Ivan Klíma v doslovu knihy, když na jedné straně považuje za oběti války i samotné pachatele hrůzných činů, na straně druhé pro ně však nenachází pochopení ani odpuštění.

Německý prozaik Uwe Timm (1940) se několikrát pokoušel psát o svém starším bratrovi, příslušníkovi elitních jednotek SS, ale dlouho zůstávalo jen u pokusů. Až smrt obou rodičů a starší sestry jako by mu rozvázala ruce a umožnila mu klást naléhavé otázky, aniž by musel brát ohled na své bližní. Proč se bratr dobrovolně přihlásil k jednotkám SS, jakmile se stal plnoletým? Proč nečekal na povolávací rozkaz jako jeho vrstevníci? Byl Karl-Heinz pouze pachatelem, nebo i obětí?