Pokoření

(...) Pokoření budí obdiv tím, kolik toho autor dokáže nenásilně vkomponovat do četby na jedno odpoledne, do prostinkého, dokonale čitelného příběhu jednoho stárnoucího herce. Philip Roth se ironicky zmocňuje otřepané metafory světa jako divadla a nově rozehrává wildeovské téma vztahu života a umění, herectví a bytí - vzpomeňme Sibyl Vaneové z Portrétu Doriana Graye páchající sebevraždu, když se z ní v důsledku lásky k Dorianovi stane špatná herečka. Novela dále vznáší typicky rothovskou otázku po vztahu životního elánu a sexuality, sexuálního prohřešku a trestu a dotýká se i témat mužského a ženského stýkání a v neposlední řadě též mužského stárnutí. Pokořením se Rothovo dílo neuzavírá. Jeho zatím poslední novela, Nemesis (2010), je ještě lepší než Pokoření, a tak nezbývá než doufat, že už se připravuje její český překlad.