(...) Dnes Rušný dům působí jako sympatický dokument. Zpětně, s vědomím věcí příštích, je možné v něm číst nejenom kritiku internátních poměrů, ale i kritiku celého systému. Ve chvíli, kdy chce Lysák po svých svěřencích, aby četli Rudé právo, a oni mu vysvětlují své nekomunistické postoje, zruší Lysák oslovení soudruhu i pozdrav Čest práci. Během týdne je však všechno ve starých kolejích. Učňům systém, ve kterém se skryje jejich pubertální touha po lenosti a apatii, vyhovuje víc než osobní zodpovědnost. Ostatně žádný z nich není skutečnou literární postavou, jen figurkou v davu. Takovou, jakými jsme byli všichni. Prostě proto, že bylo jednodušší skrytě nadávat a přežívat než se veřejně ozvat a riskovat.