(...) Portnoyův komplex a Profesora touhy přitom mnohé spojuje. Protagonisté obou románů zažili modelové dětství slušného židovského chlapce, nicméně ani jeden z nich není jen další "zakuklený kurevník" (jak se o typických předrothovských postavách v americké židovské literatuře pohrdlivě vyjadřuje David Kepesh). Oba se cítí až zoufale sami a oba až zoufale touží po nějaké (samozřejmě ženské) lidské bytosti, avšak jejich touha osciluje mezi bezpečím zajištěné existence a bezuzdným chtíčem. (...) Obě prózy jsou nesmírně vtipné a sebeironické, s brilantně vypointovanými obraty, větami i odstavci. Přímo překypují bohatým lexikem, přičemž zvláštní zmínku zasluhují nápadité a přiléhavé – a mimochodem v obou případech zručně a barvitě přeložené – vulgarismy. Profesor touhy ovšem navíc je, jak už titul napovídá, román univerzitní.