Bůh vždycky zatřese stavbou

(...) On jí tyká, ona mu vyká. Hovoří spolu o jeho životní a duchovní cestě, o jeho vesměs určujících zážitcích a názorech na řadu filozofických a teologických otázek. Odpovědi občas rozprostře na několik tiskových stran; v těch okamžicích je zřejmé, že původní mluvený záznam byl silně rozvinut psanou korekcí. Nicméně základem jejich rozhovoru je skutečně hovoření, orální projev. Ona mu nejednou skočí do řeči, poznamená, namítne či zásadně nesouhlasí; ona nehraje roli ďáblova advokáta, který bystře nachází rozpory v odpovědích, nýbrž zastává pozici partnera, který se orientuje v Bibli a ve světě antické i jiné filozofie a má na věci svůj vlastní názor. Je třeba říct, že před jasností jejích námitek on nejednou ustoupí, respektive nepokračuje v názorové striktnosti, do níž se nejednou zálibně posadí. Zhruba takové je rozložení sil a pozic této pozoruhodné dvojice.