Legenda o Sigurdovi a Gudrún

J. R. R. Tolkien

J. R. R. Tolkien se narodil roku 1892 v jihoafrickém Bloemfonteinu, dětství však strávil v Anglii, kde rovněž absolvoval středoškolská a univerzitní studia. V roce 1919 získal v Oxfordu diplom v oboru staroanglického jazyka a literatury a po pěti letech se ve stejném oboru stal profesorem.

Prvními Tolkienovými publikacemi byly ve 20. letech Slovník střední Angličtiny (A Middle English Vocabulary, 1922) a kritické vydání středověké romance Sir Gawin a Zelený Rytíř (Sir Gewin and the Green Knight, 1925), čtenářský úspěch mu však přinesl až pohádkový příběh z fiktivní dávné Středozemě Hobit (The Hobbit, 1937, česky poprvé 1979).

Po čtrnáctileté práci, započáté už před vydáním Hobita, dokončil koncem 40. let rozsáhlé, v dějové a myšlenkové složitosti i jazykové invenci nesrovnatelně bohatší pokračování v trilogii Pán prstenů (The Lord of the Rings, 1954-5, česky poprvé 1990-2), jež vzbudila mohutnou vlnu zájmu zejména mezi západní mláděží ve druhé polovině 60. let a dočkala se nesčetných vydání v miliónových nákladech.

Osudy Středozemě a jejích obyvatel, letmo načrtnuté v Hobitovi a rozpracované v Pánu prstenů, dále rozvíjí epos Silmarillion (The Silmarillion, 1977, česky 1992), který čtyři roky po autorově smrti připravil k vydání jeho syn Christopher.

Tolkienův literární odkaz doplňuje řada odborných literárně-historických studií a série drobnějších pohádkových příběhů.