Básně zařazené do této sbírky patří k nejlepší Žáčkově lyrice z konce minulého století. Mají obrovskou hloubku citlivosti k našemu světu, k lidem, s nimž žijme uprostřed místy chátrající přírody, zaklíněni ve městech a neosvobozeni od svých osudů, a přesto spojeni vyhynulou řečí, kterou básník tlumočí.