Brogan napsal svoji knihu ne suchým, abstraktním vědeckým jazykem, ale jazykem živým, který se nebojí patosu, bonmotu či básnické zkratky. O svém objektu pojednává s velkými sympatiemi, ba s hlubokým vcítěním a láskou, to mu však nijak nebrání polemizovat s některými závěry, ke kterým ve svých knihách Tocqueville dochází, nebo kritizovat autory, jimiž se inspiruje.