(...) Je dobré mít ji doma – třeba pro chvíle, kdy člověk pocítí znechucení současnou politikou. Pak stačí přečíst si pár stránek o tom, co dělala s psychikou každodenní podoba násilného pokusu uskutečnit jednu utopii. Napraví to optiku. (...) Psycholog (a v letech 1992–1994 ministr kultury) Jindřich Kabát perfektně zachytil nejen v citované pasáži past, do které komunistický režim člověka lapil. Tím, že stavěl skupinu proti skupině, jedince proti jedinci, jedince proti skupinám, tím, že vytvářel občany první, druhé a třetí kategorie. Kabát se příliš nezabývá obecně známými velkými komunistickými zločiny od procesů přes koncentráky a masové krádeže majetku. Prostě rozebírá z hlediska a se znalostmi své profese, jak člověka ovlivní všudypřítomný, často podvědomý strach.