Zle se vede zemi

Velice čtivě a naléhavě psaná poslední kniha britského historika Tonyho Judta, který ji doslova diktoval ze smrtelného lože. Judt se nijak netají svým levicovým smýšlením. A tenhle spis věnoval především mladé generaci na popud, který vznikl při jeho universitních přednáškách. Jde o odkaz a vhled muže, který dokázal nahlédnout osinu v zadku dnešní doby z širší historické perspektivy a předestřít ji čtenářům podmanivým esejistickým způsobem. Ona osina dle Judta spočívá v rozevírajících se nůžkýách sociální nerovnosti, nekrtickém příklonu k neoliberální správě států a hegemonie jazyka plného tržních metafor a účelů na úkor tázání se po důvodech a smyslu. Na podkladě stručně předestření historie dvacátého století se snaží ukázat nesamozřejmost některých kroků dnešních vlád z hlediska generací s větším sociálním cítěním, které pamatovali hrůzy války a velkou hospodářskou krizi. Jako Keynesián horuje proti nekritickému přijímání Rakouské školy a upozorňuje, že byla dlouho v nemilosti z relevantních důvodů, které jsou opět aktuální.

CITÁT: "Čím méně chráněná je společnost, čím slabší je stát a čím silnější je pomýlená víra v „trh“, tím větší je pravděpodobnost politické reakce. V bývalých komunistických státech byla celá jedna generace vychována ve víře ve volný trh a minimální stát, které nevyznávala jen jako cíle samy o sobě, ale také jako protiklad všeho, co bylo špatné na minulém režimu. V zemích kde byly zkorumpované socialistické režimy se znepokojující snadností vystřídány „kleptokapitalismem“, bude období bezprecedentní nejistoty pravděpodobně představovat těžkou zkoušku pro křehké demokratické struktury. “