(...) Nejslavnější podvrh české literatury, tzv. Rukopisy, je samozřejmě především plodem ´nekorektně´ vedené snahy po národní emancipaci, při troše tolerance a představivosti v nich je ale možné nalézt i něco jiného. (...) A právě tento ´hravý´ potenciál Rukopisů použil Josef Urban (pseudonym) jako východisko pro svou mystifikační novelu Poslední tečka za Rukopisy (nová literatura faktu), v níž se faktografie s fikcí nerozlišitelně mísí, jedno přechází v druhé, přičemž vše nakonec korunuje groteskní pointa, která je tak ´dokonalá´, že až zbytku podráží nohy.