Staročeské umění kuchařské

Anotace

Stovky a stovky receptů pro všechny zájemce o kuchyni našich praprababiček, jejichž prostřednictvím lze nahlédnout do talířů vzdálených předků. Kuchařům u moderních sporáků poskytne rozkoš experimentovat podle jídel z dob dávno minulých.

V této nedostižné kuchařce shromáždil Čeněk Zíbrt tisíce receptů z historických kuchařských knih - ohromující celek pomůže čtenářům s afinitou k vaření získat představu, jak se naši předci z vyšších tříd stravovali, co a v jaké úpravě jedli v průběhu staletí. Souhrnná kniha tohoto formátu u nás dosud nevznikla a je potřebným počinem zejména proto, že všechny zde shromážděné recepty pocházejí z doby před příchodem brambor a dalších zemědělských plodin, například rajčat, paprik, kukuřice, jež se do Evropy dostaly v důsledku zámořských objevů a dnes tvoří základ našeho jídelníčku, bez něhož si neumíme představit oběd ni večeři. Místo těchto cizokrajných ingrediencí se vařilo, s výjimkou exotického koření, převážně z místních zdrojů, ať už se jednalo o obilniny, luštěniny či zvěřinu a bobuloviny či houby z českých lesů nebo ryby z českých řek a různě upravované maso z domácích zvířat.

Vaření z lokálních, původních zdrojů se znovu dostává ke slovu, a s ním i tato kniha. Staročeské umění kuchařské historika dr. Čeňka Zíbrta, je impozantním dílem. Nikdo neučinil pro zmapování dějin českého kuchařského umění více než on. Díky zachovaným kuchařkám, počínaje rukopisnou kuchařkou z 15. století a konče Knihou kuchařskou Kateřiny Koniášové z roku 1712, které shromáždil Čeněk Zíbrt ve svém nedostižném a nedoceněném díle, vydaném nepatrným nákladem "Staré gardy mistrů kuchařů" v Praze roku 1927, a pak znovu v malém nákladu v roce 1968, máme možnost si učinit představu, jak jedla v průběhu staletí šlechta, a bohatí měšťané, kteří ji napodobovali. Nové revidované vydání tohoto díla je třeba proto pokládat za podnětný a potřebný počin, který významně obohatí a prohloubí povšechnou informovanost o skutečné staročeské kuchyni, za kterou bývá často mylně vydávána lidová kuchyně po příchodu brambor. Pozornému čtenáři rovněž jistě neunikne důležitý fakt, jímž je hojné množství postních pokrmů. Byly to doby, kdy se žilo podle církevního kalendáře, a postních dnů v roce bylo mnoho.

Kniha není věrným reprintem. Vzhledem k rozsahu Zíbrtem nashromážděnému materiálu byl kladen důraz na vlastní recepty a z textu byly vypuštěny dlouhé pasáže v latině a ve staré němčině, které by dnešnímu čtenáři mnoho neřekly nebo by byly pokládány za nudné a nepodstatné. Byly rovněž provedeny jazykové úpravy, aby se čtenáři dostalo toto dílo do rukou v současné češtině.
Lze jen doufat, že se kniha stane nejen referenční příručkou a vhledem do kuchyně našich vzdálených předků, ale poskytne čtenářům i četné možn