(...) I v Noční práci Topol zůstává sugestivním vypravěčem. Obzvlášť suverénně se pohybuje v nejrůznějších stylových rovinách přímé řeči, jež zapadá zcela přirozeně do textu, aniž by musela být vyznačena uvozovkami. Se smyslem pro dramatičnost vytváří neobyčejně živé situace a jeho jazyk probarvuje intenzivní citovost, jež se ozývá i v kadencích a rytmech vět. (...) V české próze bychom obtížně hledali stránky, které by intenzitou naprosto nesentimentální jímavosti, grotesknosti a zoufalého veselí překonávaly Topolovo líčení alkoholických záchvatů matky obou chlapců, z řady vesnických příběhů sálá pochmurná síla velkých děl kritického realismu a neobyčejně svěže jsou vylíčeny konkrétní zážitky smyslového probouzení. Začíná-li však autor příliš básnit, vzdaluje se svérázu českého prostředí a ocitá se na půdě jakéhosi univerzálního magického realismu.