Podle J. Šmajse sice "svobodnou sféru krásné literatury nelze řídit, a dokonce ani záměrně usměrňovat, nedostatečné zaměření literatury na existenciální konflikt kultury s přírodou je ale důkazem selhání role vzdělání, role filozofie a vědy... v kultuře.“ Odvážím se ovšem tvrdit, že by se mělo nechat na básnících či obecně spisovatelích samotných, o čem píší a jaké „existenciální konflikty“ chtějí řešit.