(...) Podstatné je, že píše-li Hvížďala esej, je to sice (po čapkovsku) " jenom" esej, ale ne blábol. Texty výboru jsou tentokrát osobnější a celkově akcentují ohrožení jádra komunikace - mizející význam slov. Poučené a čtivé texty mají navíc v souborném vydání jedno podstatné plus: lze na nich podrobit zkoušce vlastní rozpomínání třeba na přiznání Güntera Grasse, četbu Pierra Lepapa, Kalouskovy přehmaty či své místo ve válce obránců literatury proti hajitelům piktoratury.