Finská spisovatelka Sofi Oksanen vtrhla do finské literatury románem Stalinovy krávy jako provokatérka hned s několika silnými tématy. Prvním z nich bylo velmi autentické a nepřikrášlené zobrazení pocitů ženy žijící léta ve vleku poruchy příjmu potravy. Samo o sobě dost silná káva. Ale možná ještě výbušnější bylo vylíčení „bratrských“ vztahů mezi Finy a Estonci jak za dob sovětského Estonska, tak i po získání samostatnosti v 90. letech.

Čtenáři možná nebude po několika prvních desítkách stránek ze zvracení bulimarektičky Anny v románu finské autorky Sofi Oksanen fyzicky nejlíp, přesto je ale kniha čtenářským zážitkem. Jedná se o román mnohovrstevnatý a ambivalentní, příběh o identitě a o nemoci dnešní doby, nabízející spoustu výkladů tak, jak to má u literatury s ambicemi stát se kanonizovanou být.

(...) Několik silných témat, o nichž se do té doby taktně mlčelo, vnesl v roce 2003 do finské literatury román Stalinovy krávy mladé autorky Sofi Oksanen. Prvním bylo autentické zobrazení pocitů ženy, jež léta trpí poruchou příjmu potravy. Ještě výbušnějším se stalo vylíčení "bratrských" vztahů mezi Finy a Estonci jak za dob sovětského Estonska, tak i po získání samostatnosti v devadesátých letech.
Hlavní hrdinkou románu, který právě vyšel v českém překladu, je dcera estonské matky a finského otce Anna, jež od dětství bojuje s hanbou dvojí krve. Jednak kvůli matčině paranoidnímu (i když možná oprávněnému) strachu, že ji sleduje tajná policie, a také kvůli obavám z možného ostouzení za estonský původ.

Před prvotinou finsko-estonské spisovatelky Sofi Oksanen Stalinovy krávy klobouk dolů. (...) Ale i tak se některé její scény vryjí do paměti natolik, že i při pouhé vzpomínce na ně čtenář cítí bulimické či anorektické příznaky, jež devastují nešťastnou krásnou Annu. A autorčiny návraty do trpké historie Estonska za sovětské vlády jsou výtečným předobrazem toho, co později Oksanen dokázala v Očistě. (...) Na první pohled se zdá, že se svou hrdinkou nemá kapku soucitu, avšak soucit tu je, skrytý za autorčiným zoufalým vztekem nad tím, co se na světě děje ženám. Nejen Anně, ale i Katariině, jež si při odjezdu ze Sovětského svazu nesměla vzít ani doklady o vzdělání či rodinné fotografie. Nebo její tetě, deportované z Estonska kamsi na sever.
Z autorčina vzteku se zrodila kniha drásající nervy, ale nezapomenutelná.