Autorka k osvětlení středověkého umění a jeho fungování v rámci tehdejší společnosti odkazuje na poznatky nejen z oboru svého, ale i soudobé kulturní antropologie, lingvistiky, filozofie, či dokonce etologie. Analýzu středověkých děl tedy propojuje třeba s „myšlením obrazem“ či teorií performativních aktů. Některé interpretace působí relativně odvážně: třeba pasáž o ráně v Kristově boku, která byla znázorňována i jako obraz ženského lůna.