V knize Jižní louka jsou českým čtenářům díky výbornému překladu Jarky Vrbové poprvé představeny čtyři pohádkově laděné texty, které Astrid Lindgrenová (1907–2002) vydala již v roce 1959. Odehrávají se „za dávných časů, v dobách chudoby“ a jejich svorníkem je motiv dítěte ohroženého samotou, bídou, nemocí. Lindgrenová zde, podobně jako ve svém románu Mio, můj Mio z roku 1954, nechává strádající děti uniknout do pohádkového časoprostoru.