Prvotině Johana Theorine k úspěchu nepochybně pomohla vlna světového zájmu o skandinávskou krimi. Ale k dosavadním špičkám přibývá dílo, které tento zájem může jen potvrdit a povzbudit. Je také příkladem toho, že úspěch skandinávské detektivní školy není postaven na jediném modelu.

Neproniknutelně bílá tma skrývá děsivé tajemství. Takřka beze stopy v ní kdysi zmizel chlapec. Nález dětské boty nyní starou záhadu znovu otevírá. Drobný předmět dokáže probudit již téměř zapomenuté démony ostrova Ölandu, kde slunce svítí pouze v létě. (...) Pochmurná nálada souzní s vnitřním rozpoložením hrdinů, kteří touží po pomstě nebo naopak po odpuštění. Čtenář se s nimi ocitá na ostrově Ölandu, jenž spojuje s pevninou jediný, šest kilometrů dlouhý most. Tady, uprostřed větrných mlýnů a vápencových planin, totiž autor prožil celé dětství, k němuž se ve svých knihách neustále vrací. Zásadní klad románu představuje autorova schopnost vyprávět příběh. Může se to zdát jako banální hledisko, ale vypravěčský talent Theorina je skutečně okouzlující.

(...) Ale kromě vlastního příběhu román nejvíce oslňuje svou psychologickou stránkou. Decentní a mistrné je líčení toho, jak si Julia s postupujícím marným hledáním uvědomuje, že její synek je už dávno mrtvý, a současně s tím, jak ustupuje její trápení, se z trosky mění v sice smutnou, ale ukázněnou a cílevědomou ženu. Stejně působivě dokázal Theorin popsat i obnovení vztahu s otcem.
Strhující a šokující závěr pak jen korunuje skutečnost, že Theorinova prvotina si čtenáře ve dvaceti zemích, kde dosud vyšla, získala plným právem. Nakladatelství MOBA, které v těchto dnech s Mlhami Ölandu přichází, chystá na jaro další část Theorinovy volné tetralogie Smršť. Je na co se těšit.