Objemný svazek s názvem Praga piccola na sebe upozorní už svou výraznou obálkou. Další zvláštností Urbanova nového románu, spadající již do oblasti kompozičních prostředků, je zarámování celého textu – jak naznačuje již podtitul a posléze objasňuje úvod – jako „románu podle zápisků Bertolda Neumana“. Ponechme stranou otázku, zda se nejedná jen o další z autorových proslulých mystifikací, pro čtenářský zážitek z knihy ani její hodnocení není znalost pravdivého stavu věci nikterak podstatná.

(...) Lord Mord, Sedmikostelí, Hastrman, Poslední tečka za rukopisy. To jsou romány Miloše Urbana, v nichž se to hemží mýty, baladickými výjevy, temnotou a krvelačnými strašidly. Proti nim je nový Urbanův román, nazvaný podle legendárního auta z první republiky Praga Piccola, laskavý a prosvětlený. A zlomový. (...) Hrdina Bertold dorůstá na konci první světové války, jeho maminka se snaží být operní divou, otec vede továrnu, o šest let starší bratr ho pokouší, učí ho kouřit a zprostředkovává mu první sexuální zkušenosti. Pomalu se rozhlíží a zjišťuje, že ne každý je synem továrníka. Pak je tu sestřenice Lila, nejdřív poloviční sirotek, holčička přivandrovalá kdovíodkud, pak Bertoldův osud, i když osud naplněný podle plánu, z něhož jeho starší bratr Rudi vyklouzl a Bertold ho prostě přijal. Ale bez vášně není – tu zažívá v piccole, ve svém oblíbeném autě.